Přesto McDonald’s musí dělat něco dobře

Při diskusích o OCD s rodinou a přáteli jsem vypozoroval, že pro ostatní je snazší přizpůsobit se nutkání, které mohou vidět, než posedlosti, které nemohou. Je pro ně snazší pochopit opakované mytí rukou než třeba strach ze zavraždění vašich rodičů. Abstraktní jazyk brožury -"opakující se a trvalé myšlenky, impulsy nebo obrazy"—Nemusí se nutně zaregistrovat v mysli trpícího jako grafické nebo násilné.

Ale starosti "něco špatného se stane" není dočasnou, příležitostnou hrozbou pro pacienty s OCD. Noži jsem se roky vyhýbal, protože v jejich blízkosti jsem se bál, že ztratím kontrolu a bodnu matku. Ačkoli jsem byl ve 13 letech ještě dítě, měl jsem strach z obtěžování dětí a už jsem viděl titulky novin a nekonečný trest vězení. Moje katolická výchova mě poslala na kolena – každých 15 minut, 60krát denně – a modlila se, abych ne "někoho zranit nebo zabít, prosím." Věřil jsem, že jsem posedlý ďáblem, a začal jsem zkoumat vymítání. Chtěl jsem to říct své matce – ale jak potom vysvětlit, že bych ji mohl zabít? Abych se pokusil obrátit myšlenky, představoval jsem si, že místo toho obrátím nůž na sebe.

Fred Penzel, Ph.D., je zakládajícím členem nadace International ObsessiveCompulsive Disorder Foundation (IOCDF) a v současné době sedí v jejím vědeckém poradním výboru. Řekl, že v jeho rozhovorech s pacienty se důsledně objevují sexuální a morbidní posedlosti.

"Většina lidí pro začátek vůbec nerozumí OCD. Za druhé, většina lidí má tendenci se dostat Jedna žena se dostala do péče Penzel poté, co její první terapeut zavolal státní ochranu dětí poté, co vyslechl strach ženy z poškození jejího dítěte.

Další pacientka zavolala Penzel z porodnice poté, co porodila, s vysvětlením, že personál nemocnice naslouchal jejím obavám z ublížení svému dítěti a vzal dítě pryč.

"Řekla, že [měla OCD]. Právě slyšeli „ublížit mému dítěti“" Řekl Penzel.

Penzel řekl, že obsedantní myšlenky samy o sobě jsou "většinou nesmysl a nikdy by to nemělo být bráno doslovně."

Když jsem měl myšlenky na ublížení lidem, které jsem miloval, políbil jsem nebo přitlačil jazyk na podlahu a vzpomněl si na rituál, který jsem viděl v kostele.

Obecně platí, že násilné a sexuální posedlosti, které sužují pacienty s OCD, je ve skutečnosti odrazují.

Ačkoli jsem nikdy neměl sexuální ani romantický zájem o ženy, jako dítě jsem byl zaplaven myšlenkami na provádění lízání na spolužáky. Během basketbalového tréninku by mě napadlo hladit prsa mých spolužáků prostřednictvím našich bílých bavlněných triček a zděšeně si zkřížit ruce. Začal jsem být přesvědčen, že jsem gay a že tyto nežádoucí myšlenky jsou jen součástí dospívání. Funguje to i obráceně: Penzel napsal, "pokud je [pacient] homosexuál, mohou být posedlí možností, že by mohli být opravdu přímí."

Posedlosti nutí palivo. Když jsem měl myšlenky na ublížení lidem, které jsem miloval, políbil jsem je nebo rty. Můj OCD také zahrnoval myšlenky na čistotu a toto vynucené vystavení zárodkům mi připadalo jako trest za mé myšlenky.

Když jsem si uvědomil, že mám OCD, chvíli trvalo, než jsem prozkoumal rozsah svých posedlostí svým terapeutem.

Když moji rodiče zjistili, že mám OCD, nebylo to proto, že jsem jim to řekl. V únoru 2011 jsem byl seniorem na střední škole, když jsem se nabídl, že svůj stav anonymně popíšu ve funkci pro svůj středoškolský referát. Můj poradce upozornil poradce a ředitele školy a poradce dospěl k závěru, že moje obsedantní myšlenky nenaznačují OCD.

Byl jsem vyloučen ze školy za to, že jsem "ohrožení ostatních studentů" a smí se vrátit pouze s potvrzením lékaře.

Chlapec v Penzelově péči byl také suspendován ze školy kvůli "vyjadřovat morbidní myšlenky," a také se směl vrátit, jen když se za něj zaručili dva psychologové a psychiatr.

Bill Blundell, licencovaný poradce z Illinois, který se specializuje na léčbu dětí a mladistvých s OCD, řekl, že občas, když se středoškoláci svěřují svým přátelům o svých posedlostech, mají přátelé tendenci "šílí, šíří se jako požár a z teenagera se stane vyvrhel."

Doporučené čtení

Co je to čarodějnictví Facebook?

Proč si nikdo není jistý, pokud je delta smrtelnější

Katherine J. Wu

Nejsme připraveni na další pandemii

Olga Khazan

Teenageři nemusí být schopni rozlišit mezi OCD a skutečnými vražednými sklony, a proto je pochopitelně alarmující slyšet přiznání svých přátel. Cyklus, který Blundell popisuje, by se však měl zastavit, jakmile dosáhne dospělého: školního poradce, učitele nebo rodiče.

Penzel vysvětlil svůj vlastní lakmusový test pro rozlišení mezi OCD a skutečnými nebezpečnými impulsy: "Pokud budete pozorně poslouchat, budou se pacienti neustále trápit kvůli své posedlosti a ptát se: „Proč mám tyto myšlenky; jak poznám, že bych to neudělal; proč bych si to myslel, když jsem to nechtěl udělat? ‘"

"Většina násilných a nebezpečných lidí tam nesedí s těmito vnitřními dialogy," přidal.

Blundell navrhl, aby školy zvýšily povědomí o těchto rozdílech mezi svými zaměstnanci, aby lépe vyhovovaly studentům s OCD. Předepisuje "výuka odborníků ve škole, aby si více uvědomili obavy a OCD obecně. Není to něco, co by někoho dělalo divným nebo bláznivým, čehož se mi dost dostává."

Blundell spolupracuje se školami v pobočce IOCDF na Středozápadě, aby zvýšil porozumění "cokoli, co spadá pod ten deštník [OCD], což zahrnuje ty obsedantní a násilné myšlenky."

Studenti, se kterými pracuje, mohou být "vyloučen," a stát se "odpůrci školy."

Po pozastavení jsem fantazíroval o tom, že jsem popadl mikrofon na celoškolním shromáždění a křičel, že mám OCD, že tyto myšlenky ve skutečnosti nejsou škodlivé a že největší škoda pochází z předpokladu, že trpíte sami. Neexistuje způsob, jak by student střední školy mohl rozpoznat varovné příznaky OCD, pokud polovina poruchy – obsedantní myšlenky – zůstane tabu. Některé aspekty OCD mohou být stravitelnější než jiné, ale to neznamená, že by naše chápání toho mělo být omezeno na myšlenku, že pacienti s OCD rádi udržují tužky v souladu.

(jeff_golden/flickr)

Blanca Salas, žena https://recenzeproduktu.top/ z McAllen v Texasu, natahuje své měsíční dávky 430 $ na nákup potravin pro sebe a svých pět dětí, přesto se u celé její rodiny objevuje cukrovka a další zdravotní problémy, jak o víkendu informoval Washington Post. Obezita a cukrovka rostou v místech, jako je Hidalgo County, přestože rozpočty na potraviny jsou stále skromnější.

Mnoho reakcí, možná očekávaně, spojovalo chudobu a nevědomost.

“Důvod, proč jsou příjemci potravinových lístků obézní a nezdraví, nemá nic společného s množstvím stravenek, které dostávají,” napsal jeden z komentátorů. “Souvisí to mnohem více s jejich neznalostí zdravé stravy a přílišnou lenivostí, aby skutečně vařila zdravá jídla.”

Snažím se získat většinu věcí, které moje dcera jí, protože dokážu udržet hlad."

Komentátoři samozřejmě nejsou nejlepšími mluvícími hlavami našeho národa, ale zdaleka nejsou sami v tom, že si myslí, že pouhé ořezání druhů potravin, které lze zakoupit pomocí SNAP, vyřeší zdravotní problémy, s nimiž se potýkají mnozí příjemci potravinových lístků.

Místo toho, aby se říkalo, že by se mělo v první řadě omezovat výhody nebo vytvářet pobídky pro příjemce potravinových lístků, kteří nakupují více produktů, se konverzace stále často vrací k tomu, co by příjemci neměli kupovat. Problém je v tom, že rétorika je často zabarvena s důsledkem, že příjemci SNAP jsou bezohlední nebo ignorantští, když se pokoušejí rozšířit své skromné ​​rozpočty na potraviny.

Všichni od zastánců zdraví až po konzervativní vědátory vyzvali státy, aby lépe regulovaly položky, které by měly být způsobilé k nákupu v rámci SNAP. Zástupce Tennessee Phil Roe představil minulý měsíc účet, který by vyžadoval, aby se stravenky vydávaly pouze za výživné potraviny. V prohlášení uvedl: „Tím, že poskytneme příjemcům SNAP více výživných možností, můžeme učinit smysluplný krok k ukončení hladu v Americe.“

Je to vzácný zákonodárce, který tvrdí, že vládní nařízení omezující možnosti jednotlivců ve skutečnosti poskytují lidem „více možností“.

Justin Danhof z Národního centra pro výzkum veřejné politiky vysvětlil Michelovi Martinovi z NPR, že podporuje zákaz nákupu sody z potravinových lístků, přestože je proti podobné akci v širším měřítku:

“Myslím, že úsilí starosty Bloomberga v New Yorku omezit velikost sody bylo špatné, protože to omezoval pro všechny.” (Všichni, nejen chudí lidé.)

Nikdo nemůže zpochybnit, že soda není výživná a příjemci potravinových lístků by na tom mohli být lépe, kdyby si jich koupili méně. Debata bez sodovky však odvádí pozornost od některých hlavních překážek, se kterými se nyní účastníci SNAP potýkají.

Šestina země nebo 47 milionů Američanů v současné době spoléhá na stravovací lístky. Jejich měsíční rozpočet na jídlo byl od tohoto měsíce snížen zhruba o 5 procent, neboli 36 dolarů pro čtyřčlennou rodinu.

Zde je citát Ingrid Mock, která říká, že už si nemůže dovolit koupit kávu:

“Snažím se získat většinu věcí, které moje dcera jí, protože dokážu udržet hlad – jsem dospělá – ale ona to nedokáže,” řekla New York Times. “Nechápou, když v lednici není jídlo.”

Téměř 6 milionů rodin bez aut žije v pouštích s potravinami, v oblastech, kde jsou obchody s potravinami vzdáleny více než půl míle. Některé z témat příběhu Post říkaly, že budou muset ujet 10 nebo 15 mil, aby dosáhly jedné, takže se spoléhají na bodegas a další mini-marty, které často postrádají konzervy, natož čerstvé.

Mezitím náklady na nealkoholické nápoje v posledních desetiletích prudce klesly ve srovnání s cenami čerstvé zeleniny, mléčných výrobků a masa. Když si koupíte o jednu láhev coly méně, nemusí to znamenat jednu hlavu salátu navíc.

(Institut pro zemědělství a obchodní politiku)

Neexistuje jasný důkaz, že potravinové lístky přispívají k obezitě u většiny účastníků programu nebo že omezení toho, co by lidé na stravenkách mohli jíst, by je přimělo zhubnout. Rovněž nevíme, kolik lidé na stravenkách utrácejí za různé typy produktů, protože americká vláda data nezveřejní.

Kromě toho, co je nezdravé? Gummi medvědi? Nebo bageta namočená v hrnku olivového oleje, o kterém je známo, že jej hltám ve dnech, kdy se mi nechce vařit? Jogurt Yoplait obsahuje téměř tolik cukru jako nealkoholický nápoj podobné velikosti. Mohou tvůrci politik úspěšně určit, zda je viskozita vysoce kalorických, přesto nutričně hustých Odwalla smoothies kvalifikuje jako nápoj?

V průzkumu z roku 2012 46 procent příjemců SNAP uvedlo, že jsou proti odstraňování sody z nákupů způsobilých pro SNAP, ale téměř polovina z nich uvedla, že by takový krok podpořila, kdyby jim místo toho byly poskytnuty další peníze na zdravé nákupy. Zákaz sody nebo jiných sladkých potravin může být v konečném důsledku správným krokem v oblasti veřejného zdraví, ale trik, jak toho dosáhnout, by bylo vyhnout se ztížení příjemců SNAP ve stále malém hrnci peněz.

(Mario Anzuoni/Reuters)

Dětská nemocnice, kde pracuji, nedávno oznámila, že se zbaví svého McDonald’s na místě. Restaurace bude k dispozici do konce roku. Připojuje se k dlouhé řadě nemocnic, které vyvrhly své zlaté oblouky, včetně Parkland Hospital v Dallasu, Vanderbilt Hospital v Nashvillu, Lurie Children’s Hospital v Chicagu a Dětské nemocnice ve Philadelphii. Clevelandská klinika se o to jednou pokusila, ale nemohla se dostat ze smlouvy.

Žádná nemocnice nechce „poslat špatnou zprávu“.

Proč by se nemocnice snažila vystěhovat McDonald’s ze svých prostor?

V zemi, která čelí epidemii obezity, cukrovky a srdečních chorob, zdravotnická zařízení nechtějí podporovat stravovací návyky v oblasti rychlého občerstvení. Žádná nemocnice nechce „poslat špatnou zprávu“. Studie z roku 2006 ukázala, že lidé, kteří vidí McDonald’s v nemocnici, mají tendenci hodnotit její jídlo jako zdravější. Možná jeho pouhá přítomnost zavání souhlasem.

Marketingové zaměření McDonald’s zaměřené na děti je také zdrojem kontroly: Happy Meals s hračkami, které jsou často vázány na dětské filmy, klaun Ronald, hřiště atd. To by mohlo podpořit nerozumné stravovací chování v raném věku.

Přesto McDonald’s musí dělat něco dobře. Jsou předním světovým maloobchodním prodejcem potravinářských služeb a každý den obsluhují 69 milionů lidí ve více než 34 000 restauracích ve 118 zemích. Proč tam lidé jedí? Jejich jídlo je konzistentní. Je k dispozici kdykoli během dne – obzvláště důležitá služba v nemocnici, kde jsou plány často narušovány. Navíc je služba obecně rychlá a efektivní a ceny jsou relativně nízké. McDonald’s je také hlavní ekonomickou silou s více než 1,8 miliony zaměstnanců po celém světě.

Zvláště v dětské nemocnici je těžké přehlédnout charitativní organizace Ronald McDonald House, které provozují více než 320 zařízení v 52 zemích. Jsou „charitativní volbou“ McDonald’s od té první, která byla otevřena v roce 1974. Dům Ronalda McDonalda v mé nemocnici otevřel své brány v roce 1982 a od té doby slouží více než 35 000 rodinám jako domov-mimo-domov, zatímco jejich děti byly hospitalizovány.

Když vidím [nemocné] děti, jak si vesele plácají po francouzském smažení nebo popíjejí i kalorický koktejl, nemrknu.

Dům Ronalda McDonalda stojí ubytování asi 75 dolarů za noc pro každou rodinu, ale požaduje jen 15 dolarů a žádná rodina se nikdy neodvrátila, protože nemůže platit. Ronald McDonald Houses navíc slouží jako časté zaměření místní charity a dobrovolnictví a poskytuje podnikům, církvím, občanským skupinám a jednotlivým členům komunity dobře strukturované příležitosti.

Zdravotní argumenty mají dvě strany; bojové linie byly načrtnuty před deseti lety ve dvou filmech. V Super Size Me filmař Morgan Spurlock jedl měsíc pouze jídlo McDonald’s a přibral 25 liber. V Me and Mickey D’s Soso Whaley zhubla 30 liber za 3 měsíce a jedla pouze McDonald’s. Rozdíl? Spurlock spotřeboval 5 000 kalorií denně a necvičil, zatímco Whaley cvičil a držel se nízkokalorické diety. Místo, kde jíme, je často méně důležité než kolik.

Pak je tu lidská stránka. Na každého lékaře, vědce v oblasti výživy a obhájce zdravotní politiky, který si stěžuje na existenci McDonald’s jako na útok na zdraví národa, musí být 50 rodičů, kteří jsou vděční za to, že mohou ve 2 hodiny ráno dostat teplé jídlo Za nemocné dítě, někdy není nic uklidňujícího než známý hamburger a hranolky.

Pro mě osobně je démonizace McDonald’s obtížná. V dětské nemocnici se staráme o spoustu hubených dětí, které dostatečně nejedí, protože jejich nemoci oslabily jejich chuť k jídlu. Když vidím, jak jedno z těch dětí šťastně žvýká francouzskou smaženinu nebo popíjí i vysoce kalorický čokoládový koktejl, nemrknu. Je dobré jen je vidět jíst.

Tacloban, provincie Leyte, centrální Filipíny, 10. listopadu (Aaron Favila/AP)

Tajfun Haiyan roztrhl v pátek centrální filipínské ostrovy, jak popsal list The New York Times "hrajte [ing] smrtící formu poskoka." Tato metafora se může zdát podivně lehkovážná vzhledem k tomu, že guvernér Taclobanu odhaduje jen ve svém městě 10 000 úmrtí.